Financování systému

19.06.2013 22:03

Financování systému při nakládání s odpady

Všichni výrobci, resp. dovozci elektrozařízení jsou povinni odvádět provozovatelům kolektivních systémů recyklační poplatky. Tuzemští monopolní provozovatelé mají úplnou svobodu ve stanovení jejich výše. Určili si tedy, že budou vybírat z každého kilogramu, resp. kusu elektrozařízení uváděného na trh. Ty se skládají z části PHE (příspěvek na nakládání s „historickými“ elektrozařízeními, který platí kupující elektrozařízení) a části PNE (příspěvek na nakládání s „novodobými“ elektrozařízeními, který doplní výrobce). PHE je příspěvek na historická elektrozařízení (jinak též nazvaný „viditelný poplatek“) který platí kupující elektrozařízení prodejci. Tento poplatek převezme výrobce prodaného elektrozařízení a přidá k němu PNE, což je příspěvek na nakládání s novodobým elektrozařízením (jinak též nazvaný „skrytý poplatek“). Ze součtu viditelného a skrytého poplatku tak vyplývá, že např. provozovatel kolektivního systému ASEKOL vyinkasuje za právě koupený CD nebo DVD přehrávač 45,10 Kč a za televizor s úhlopříčkou nad 25´´ 302,50 Kč, zatímco provozovateli kolektivního systému ELEKTROWIN přibude od roku 2009 na účtu 91,40 Kč za sporák či pračku a 301,40 Kč za lednici nad 40 kg (v roce 2006 jsme za lednici platili PHE ve výši 420 Kč/ks, v roce 2007 a 2008 PHE ve výši 300 Kč/ks). Podnikatel v pohostinství nebo obchodě s potravinami, přispěje za chladicí zařízení ještě mnohem více. Za stokilový chladicí box určený k podnikání to nyní dělá celých 1680 Kč. (Veškeré ceny jsou převzaté z aktuálních a předchozích ceníků zmíněných provozovatelů kolektivních systémů, jsou zaokrouhlené na jedno desetinné místo a uvedené vč. příslušného DPH.)
 
 
Množství elektrozařízení uváděných na český trh
 
V tabulce závěrečné zprávy „Strategického analytického dokumentu pro oblast využívání druhotných surovin“ vydaného v listopadu 2011 (autoři: IEEP, VŠE Praha, EKOKOM), která se opírá o statistiky ČSÚ, se dále můžeme dočíst, že v roce 2009 bylo do České republiky dovezeno 526 562 t elektrozařízení (údaje z let 2006-2008 v tabulce chybějí, v roce 2004 to bylo 572 190 t a v roce 2005 činil objem dovozu elektrozařízení 502 128 t). V citované zprávě je rovněž uvedeno, že dovezená elektrozařízení jsou spotřebována v ČR a představují asi 90% celkové spotřeby, a že podle údajů kolektivních systémů podléhá zasmluvnění s provozovateli kolektivních systémů (= odvodu recyklačních poplatků za tato elektrozařízení provozovatelům kolektivních systémů) 80% elektrozařízení uvedených na trh v České republice. Za předpokladu průměrného ročního dovozu elektrozařízení pouze v objemu 500 tis. t, je na trh v ČR ročně uváděno celkově cca 555 tis. t, z toho z cca 440 tis. t byly na účty provozovatelů kolektivních systémů odvedeny recyklační poplatky. Nejsilněji zastoupenými skupinami jsou skupina 1: velké domácí spotřebiče (např. chladničky, mrazničky, sporáky, pračky a sušičky prádla, varné desky, radiátory), skupina 3: zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení (např. zařízení na zpracování dat, počítače, notebooky, tiskárny, paměťové jednotky, klávesnice, kopírovací zařízení), skupina 6: elektrické a elektronické nástroje a skupina 4: spotřebitelská zařízení (např. televizory, přijímače pro rozhlasové vysílání nebo přístroje pro záznam nebo reprodukci, videomonitory a videoprojektory).
 
Průměrná úroveň sběru
 
Dle informací Evropské komise se v současné době v zemích EU přibližně vyprodukuje elektroodpad v množství odpovídajícímu 65% váhového objemu elektrozařízení uváděného na trh, ovšem méně než polovina toho množství je zpracována. V České republice byl zpětný odběr elektrozařízení a oddělený sběr elektroodpadu v předchozích letech na následujících úrovních: 2006 - 11,3%, 2007 - 15,7%, 2008 - 21,5%, 2009 - 32,04%, 2010 – 22,17%, Informace o úrovni sběru v roce 2011 zatím zveřejněny nejsou, provozovatelé kolektivních systémů zpětného odběru elektrozařízení však v různých prohlášeních činěných v průběhu roku 2011 předpokládali spíše její pokles. Z těchto údajů, získaných ze závěrečné zprávy „Strategického analytického dokumentu pro oblast využívání druhotných surovin“, vydaného v listopadu 2011 (autoři: IEEP, VŠE Praha, EKOKOM), z dokumentu „Vybrané ukazatele odpadového hospodářství v oblasti odpadních elektrických a elektronických zařízení (OEEZ)“ vydaného v listopadu 2011 Odborem odpadů MŽP a ze stati „Výsledky všech systémů v ČR za rok 2010“ uveřejněné na webových stránkách provozovatele kolektivního systému ELEKTROWIN, tedy vyplývá, že v ČR průměrná úroveň zpětného odběru elektrozařízení a odděleného sběru elektroodpadu je cca 20%.
 
Informativní výpočet
 
Vycházeje z údajů uváděných ve statistikách citované závěrečné zprávy, ve výročních zprávách provozovatelů kolektivních systémů a z ceníkových cen recyklačních poplatků, za více než 6 a půl roku působení kolektivních systémů zpětného odběru na tuzemském trhu bylo na recyklačních poplatcích v ČR vybráno minimálně 10 miliard korun (uvažovaný průměrný poplatek do 4 Kč/kg). Kdyby byly všechny příspěvky na nakládání se skutečně sebranými vysloužilými elektrozařízeními a elektroodpady (20% úroveň sběru) vypláceny v plné výši vybraného recyklačního poplatku, mělo by na účtech provozovatelů kolektivních systémů zbývat celkem více než 80% těchto vybraných prostředků.
 
Na vlastní recyklaci však provozovatelé kolektivních systémů již minimálně po dva roky nijak nepřispívají, naopak nutí zpracovatele si od nich elektroodpad k recyklaci kupovat.
 
ASEKOL tak organizuje elektronické burzy, na kterých nabízí např. drobná elektrozařízení za vyvolávací cenu 6,50 Kč/kg a televizory za 4,00 Kč/kg, přičemž vítězný zpracovatel si je navíc musí na vlastní náklady odvézt z některého z krajských překladišť. Bez ohledu na vítěze aukce je pak výtěžnější elektroodpad z překladišť odvážen převážně firmou ENVIROPOL s.r.o., kterou vlastní představitelé společnosti ASEKOL, což není jediná „související“ organizace, kterou si společně nebo jako jednotlivci založili (http://obchodni-rejstrik.podnikani.cz/osoby/jan-vrba/). Z recyklačních poplatků vybíraných v ČR nyní ASEKOL financuje svůj vstup na Slovenský trh, kde pomocí naprosto neuvěřitelných příspěvků sběrným dvorům (v přepočtu 5 Kč/kg elektroodpadu) likviduje místní zavedené systémy zpětného odběru. ELEKTROWIN zase smluvně „upravuje“ poplatky zpracovatelům za recyklaci v nepřímé úměře k růstu cen výstupních surovin, takže se tyto běžně pohybují v záporných hodnotách.
 
Seznam výrobců a dovozců elektrozařízení vedený na MŽP uvádí, že 3583 těchto subjektů plní své zákonné povinnosti nakládání s vysloužilými elektrozařízeními a elektroodpady prostřednictvím provozovatelů kolektivních systémů. Ti musí provozovatelům kolektivních systémů ještě odvádět paušální, tzv. systémový poplatek, který kryje náklady na administrativní provoz systému a pohybuje se pro firmu v řádu tisíců korun ročně (zdroj ASEKOL). Navzdory horentním sumám vybíraným od výrobců a dovozců elektrozařízení, resp. od jejich kupujících (soukromých osob, veřejných institucí a firem), nepřijde provozovatelům kolektivních systémů nemorální žádat ještě o různé dotace. Mnohamiliónový příspěvek na vlastní sběrné kontejnery tak obdržel provozovatel systému ASEKOL na základě dotace EU. K dalšímu přivýdělku stačí, aby provozovatelé neuzavřeli, či vypověděli smlouvy s menšími, logisticky neatraktivními obcemi. Ty si pak musí zajistit svoz svých vysloužilých elektrozařízení na sběrné dvory větších měst samy a samozřejmě si ho zaplatit z vlastní kapsy. Nezřídka však uhradí komunální firmě, která sebraná elektrozařízení odváží, rovnou i za jejich likvidaci. Recyklační poplatky tak zůstávají nedotčeny.
 
I pokud by byly příspěvky na svoz a recyklaci elektroodpadu o objemu 20% z váhového množství elektrozařízení uváděných na trh vypláceny v plné výši, tedy včetně předpokládaných režijních nákladů provozovatelů, stále by mělo někde být uloženo cca 8 miliard Kč na budoucí recyklaci. Prodejem elektroodpadu ke zpracování nebo dokonce díky vlastnímu zpracováním však provozovatelé kolektivních systémů své příjmy ještě násobí. Jakožto „neziskové“ organizace jsou navíc osvobozené o platby daní z příjmů.
 
Jakým způsobem jsou vybrané, resp. prodejem získané prostředky vyváděny?
 
PR akce neadekvátního rozsahu i obsahu (hod mobilem, výstavy elektrošrotu atp., nepodložené oslavné články o provozovatelích kolektivních systémů)
irelevantní studie o recyklací způsobeném fiktivním šetření elektrickou energií, vodou apod. míjející však vlastní podstatu recyklace
sponzorování akcí a činností s nakládáním s elektroodpady nesouvisejících (např. Miss hasičů)
sponzorování rozličných setkání starostů měst a obcí, akcí krajských úřadů apod., pronájmy sálů a hotelů za tímto účelem
platby za poradenství obvykle firmám navázaným na představitele provozovatelů kolektivních systémů
platby za právní služby při řešení vzájemných sporů mezi provozovateli kolektivních systémů
investice do nemovitostí
„prodělečné“ investování na burze cenných papírů způsobující každoroční ztráty hospodaření provozovatelů největších kolektivních systémů ve výši desítek miliónů korun   
Z přehledu výjimek MINISTERSTVA FINANCÍ ze zdanění v zákoně o daních z příjmů (právnické osoby):
 
Osvobození příjmů z příspěvků provozovatelům zajišťujícím zpětný odběr, zpracování, využití    a odstranění elektrozařízení a elektroodpadu - § 19 odst. 1 písm. zc)
 
Výrobci definovaní zákonem č.185/2001 Sb., o odpadech mají povinnost přispívat na zajištění zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění historického elektrozařízení (§ 2 písm. k) vyhlášky č.352/2005 Sb., o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady), a to provozovateli kolektivního systému, který je zapsán pro danou skupinu historického elektrozařízení v Seznamu vedeném Ministerstvem životního prostředí. Pokud účetní jednotka zjistí, že účtovala o příspěvku na historické elektrozařízení (elektrozařízení pocházející z domácností, uvedené na trh do dne 13. srpna 2005, které je určeno ke zpětnému odběru) do kolektivního systému, který není Ministerstvem životního prostředí zapsán do Seznamu pro danou skupinu elektrozařízení jako provozovatel, jenž zajišťuje společné plnění financování nakládání s historickým elektrozařízením, je povinna uvést své účetnictví do souladu s ustanovením § 7 odst. 1 a § 8 odst. 2 zákona o účetnictví. V daném případě je nezbytné zohlednit tyto skutečnosti: účetní jednotka, plnila vůči někomu, kdo nesplňuje požadavky zvláštního právního předpisu, účetní jednotka má nárok na vrácení takovéhoto plnění, účetní jednotka má povinnost odvést příspěvek do správného „legálního“ kolektivního systému, jelikož se „nesprávným“ plněním nezbavuje svých povinností stanovených zvláštními právními předpisy.
 
Je též nezbytné posoudit předmětnou skutečnost, že výrobce odvádí příspěvek na historické elektrozařízení do kolektivního systému, který není zapsán do Seznamu vedeného Ministerstvem životního prostředí pro danou skupinu historického elektrozařízení, a to z hlediska zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Je významné, zda se jedná o výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení příjmů či nikoli. Zákon o odpadech a jeho prováděcí vyhláška č. 352/2005 Sb.  stanoví, že pro každou skupinu elektrozařízení zajišťuje společné plnění financování nakládání s historickými elektrozařízeními jeden kolektivní systém, který též stanoví výši způsob a odvádění těchto příspěvků. Podle § 24 odst. 2 písm. p) zákona o daních z příjmů je výdajem (nákladem) na dosažení zajištění a udržení příjmů takový výdaj (náklad), k jehož úhradě je poplatník povinen podle zvláštního zákona. Není-li příspěvek na historické elektrozařízení odváděn výrobci v souladu se zákonem o odpadech a jeho prováděcí vyhláškou, tzn. není-li odváděn do kolektivního systému zapsaného Ministerstvem životního prostředí pro danou skupinu historického elektrozařízení a způsobem, který tento kolektivní systém stanoví, není jeho vynaložení výdajem (nákladem) podle § 24 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
 
Pro úplnost se uvádí, že příjmy provozovatelů kolektivního systému, které jim plynou z příspěvků výrobců podle zvláštního právního předpisu (zákon o odpadech a jeho prováděcí vyhláška) jsou podle § 19 odst. 1 písm. zo) zákona o daních z příjmů osvobozeny od daní z příjmů, a to za podmínky, že tito provozovatelé jsou zaregistrováni podle zvláštního právního předpisu, tzn. podle citovaného zákona  a vyhlášky. Pouze provozovatelé kolektivních systémů, kteří jsou oprávněni vybírat příspěvky od výrobců na základě zápisu do Seznamu vedeného Ministerstvem životního prostředí, mají příjmy z těchto příspěvků osvobozeny.
 
Ing. Petr Plesnivý
ředitel odboru MF – Účetnictví a audit
 
http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/dc2_ucetnictvi_25948.html?year=2006
 
 
 
Ze stanov akciové společnosti ELEKTROWIN:
 
Hlava I.- Základní ustanovení
 
Článek 1 - Založení a vznik společnosti
 
Účel založení společnosti
 
1.       Akciová společnost ELEKROWIN a.s. (dále jen společnost) je založena bez veřejné nabídky akcií, zakladatelskou smlouvou uzavřenou dne 25.5.2005.
 
2.       Akciová společnost ELEKTROWIN a.s. je společností neziskovou, založenou podle § 56 odst. 1 poslední věty obchodního zákoníku (dále jen zákon) za jiným účelem než podnikáním, a to za účelem zajišťování společného plnění povinností výrobců ve smyslu ustanovení § 37 h odst. 1, písm. c) zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech v platném znění (toto zajišťování společného plnění povinností výrobců je dále označováno jako kolektivní systém).
 
Článek 3 - Předmět činnosti
 
   1.Předmětem činnosti společnosti je:
 
provozování a řízení kolektivního systému, zajišťujícího výrobcům podle § 37g  písm. e) zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech v platném znění společné plnění jejich povinností stanovených v osmém dílu Hlavy II zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech v platném znění pro oddělený sběr, zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení a elektroopadu. 
 
Oddíl B-Akcie
 
Článek 7
 
Jmenovitá hodnota, počet, podoba a forma akcií
 
1.       Základní kapitál společnosti je rozvržen na 240 kusů kmenových akcií, každá o jmenovité hodnotě 10.000,-Kč (slovy deset tisíc korun českých).
 
2.       Akcie se vydávají v listinné podobě jako akcie znějící na jméno.
 
3.       Akcie společnosti nejsou veřejně obchodovatelné.
 
4.       S každou jednou akcií o jmenovité hodnotě 10.000,-Kč je spojen jeden hlas.
 
Zvláštní pravidla PRO neziskové organizace oproti jiným poplatníkům dle Zákona o daních z příjmů:
 
Evidence. Nezisková organizace je především povinna evidovat v účetnictví náklady a výnosy v členění pro daňové účely, tzn. odděleně ty náklady a výnosy, které jsou předmětem daně z příjmů, od nákladů a výnosů, které jsou od daně z příjmů osvobozeny, a samostatně pak náklady a výnosy, které předmětem daně nejsou. Dále platí ustanovení, podle něhož jsou neziskové organizace povinny vést účetnictví tak, aby nejpozději v okamžiku, k němuž se sestavuje účetní závěrka, byly odděleně evidovány náklady a výnosy podle jednotlivých druhů činností, které organizace uskutečňuje. Na základě takto uspořádaných účetních záznamů je pak možno zjistit z podkladů účetnictví daňový základ podle jednotlivých druhů činností.
 
Předmět daně z příjmů. U neziskových organizací jsou předmětem daně vždy výnosy z reklam, z členských příspěvků a z nájemného.
 
Naopak předmětem daně nejsou výnosy z úroků z vkladů na běžném účtu a dále výnosy z činnosti, pro kterou byla nezisková organizace založena, tj. z hlavní činnosti, která je jejím posláním. Toto pravidlo ale platí pouze za předpokladu, že náklady na tuto hlavní činnost nejsou nižší než výnosy z ní vyplývající, a v takovém případě je z této činnosti daňový základ roven nule. Pokud však výnosy z hlavní činnosti převyšují náklady na dosažení, zajištění a udržení těchto výnosů, pak i tato hlavní činnost je předmětem daně z příjmů neziskové organizace.
 
Osvobození od daně. Od daně z příjmů jsou mimo jiné osvobozeny členské příspěvky přijaté podle stanov, zřizovacích nebo zakladatelských listin zájmovými sdruženími právnických osob, profesními komorami s nepovinným členstvím, občanskými sdruženími, odborovými organizacemi, politickými stranami a politickými hnutími. U registrovaných církví a náboženských společností jsou dále od daně osvobozeny výnosy z kostelních sbírek, příjmy za církevní úkony a příspěvky jejich členů. Pro nadace a nadační fondy platí mimo jiné i osvobození výnosů plynoucích z pronájmu nemovitostí, z pronájmu uměleckých děl, z úrokových příjmů a jiných výnosů z cenných papírů, pokud jsou tyto složky majetku součástí nadačního jmění a jsou zapsány v nadačním rejstříku. Osvobozeny od daně z příjmů jsou i úroky z peněžních prostředků, které jsou součástí nadačního jmění, za podmínky, že jsou uloženy na zvláštním účtu u banky.
 
Snížení základu daně. Neziskové organizace mohou základ daně snížit až o 30 %, maximálně však o 1 mil. Kč, pokud prostředky získané touto úsporou daňové povinnosti použijí nejpozději ve třech bezprostředně následujících zdaňovacích obdobích ke krytí nákladů souvisejících s činnostmi, z nichž získané výnosy nejsou předmětem daně. V případě, že 30% snížení základu daně činí méně než 300 tis. Kč, lze odečíst částku 300 tis. Kč, maximálně však do výše základu daně. Zákon stanoví další podrobnosti.