KRVAVÁ BITVA O ODPADKY

20.03.2012 21:44

KRVAVÁ BITVA O ODPADKY - ELEKTROODPAD

20.03.2012 - (Ekonom)
Na trhu s elektroodpadem s posvěcením státu vzniká monopol. Pár vyvolených si ročně rozdělí miliardu korun.
 
Jiří Pejčoch léta pracoval v odpadovém hospodářství. Dobře věděl, že Evropská unie chystá velké změny v oblasti nakládání s vysloužilými elektrozařízeními.
»V roce 2003 jsem se rozhodl, že koupím špičkovou technologii na recyklaci elektroodpadu a tuto službu nabídnu obcím, komunálním firmám či výrobcům elektra,« vypráví Pejčoch.
Pak po tři roky vybavoval povolení, vyřizoval studii EIA (posouzení vlivů na životní prostředí). V roce 2007 linku, která je schopna ekologickým způsobem ročně zpracovat 21 tisíc tun vysloužilých ledniček, praček či mikrovlnek, spustil. Investoval přitom částku blížící se dvěma stům milionů korun.
Přesně jak Pejčoch předpokládal, Evropská unie zpracovala směrnici, která zavedla pravidla pro ekologickou likvidaci elektroodpadů. Zdálo by se, že jeho plán z něho musí udělat úspěšného podnikatele.
Pejčoch ovšem netušil, že si Česká republika vyloží evropské zákony po svém. A jeho firma se rázem ocitla v těžké situaci. O přísun odpadu ke zpracování musí doslova prosit, shání jej kde může a o recyklačních poplatcích si může nechat jen zdát. Není v tom sám. Podobně na tom jsou desítky zpracovatelů. Řeklo by se špatný podnikatelský záměr. Platí to ale i v situaci, kdy ho rámují paragrafy deformující volnou soutěž?
Nyní na ministerstvu životního prostředí připravují další legislativní návrhy, jež mají český trh s tímto odpadem ještě více monopolizovat. A miliardu, která dle odhadu do systému ročně přiteče, přihrát do rukou jen třem sběrným firmám.
 
Šestice s licencí
 
Každý, kdo koupí jakýkoliv elektrospotřebič, platí nemalou částku navíc - takzvaný recyklační poplatek. V případě zbrusu nové lednice to dělá 217 korun. Jde prakticky o ekologickou daň, již ale neodvádíme státu, nýbrž jakési platformě nazvané »kolektivní systém«.
Těchto sběrných firem je v Česku šest a založili je výrobci nebo dovozci elektrozboží. Měly by vybírat recyklační poplatky a zprostředkovávat za ně cestu vyřazené pračky nebo mrazáku od spotřebitele až k ekologickému zpracování.
 
Moc některých členů »bájné« šestice posílila vyhláška ministerstva životního prostředí z roku 2005. Rozdělila elektrovýrobky do deseti skupin a určila, že ty, které byly na trh dodány do srpna 2005, jsou považovány za historické.
 
Zároveň resort kolektivním systémům přidělil, o jakou skupinu zboží se mají monopolně starat. Tím mezi nimi vznikly rozbroje, začaly padat silná obvinění a žaloby. Ty se táhnou dodnes (viz Ekonom č. 33/2009).
Vítězi trhu se staly společnosti Elektrowin, Asekol a Ekolamp, které dokázaly v ostré při vybojovat správu lukrativnějších skupin vysloužilých spotřebičů.
 
Na zbylé tři kolektivní systémy zbyly jen drobky, a tudíž jen malá část z miliardového objemu každoročně vybraných recyklačních poplatků (viz dále Kolektivní systémy).
 
Takto nastavené podmínky však opakovaně kritizovaly Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a Svaz průmyslu a dopravy a vyslovuje se proti nim i ministerstvo průmyslu a obchodu.
 
»Monopolní financování historických odpadů navíc není a nikdy nebylo legislativně zakotveno v žádné jiné zemi Evropské unie,« dodává Jaroslav Vladík, ředitel společnosti Retela. A stejně se staví i k připravovaným změnám zákonů: »Cílem je zlikvidovat v oboru konkurenci a správu nad elektroodpadem i penězi, jež se kolem něj točí, předat do rukou jen několika vyvolených.«
 
Stamiliony na účtech
 
Úspěšnější trojka dokázala za pár let na svých účtech nahromadit stamilionové částky dohromady značně převyšující miliardu korun z vybraných recyklačních poplatků. Může s nimi dělat, co chce. Resort životního prostředí totiž nakládání s penězi nekontroluje. Silou těchto peněz a zaručeného byznysu se jim daří vytlačovat konkurenty i »nepřizpůsobivé« partnery.
 
Představitelé těchto kolektivních systémů však nařčení rozhořčeně vyvracejí.
»Asekol má finanční závazky za recyklaci elektrozařízení uvedených na trh v období do roku 2010 a těch, které nebyly dosud odevzdány do zpětného odběru. Rezervy však tyto závazky zcela nepokrývají,« zdůrazňuje mluvčí firmy Hana Ansorgová. Přitakává jí i Roman Tvrzník, ředitel Elektrowinu. »Výše finančních prostředků je kalkulována tak, aby byly veškeré povinnosti zajistit zpětný odběr vysloužilých spotřebičů a jejich zpracování beze zbytku splněny. S prostředky, které máme na účtech, nakládáme s péčí řádného hospodáře a v souladu s rozhodnutím výrobců, již společnost řídí a kontrolují,« vysvětluje. Jenže s takovým vysvětlením nesouhlasí výrobci, kteří vsadili na konkurenci. »Původně to měli být jen správci vybraných financí na recyklaci konkrétní kategorie odpadu. V praxi to ovšem takto nefunguje. Není to o tom, že je společné místo pro financování, ale že jen vybraný kolektivní systém se o odpad stará a nikdo jiný nemůže,« rozhořčuje se Pavel Prior z Českomoravské elektrotechnické asociace, jež založila kolektivní systém Retela.
 
Řetězce se zlobí
 
Nespokojeni se součásným stavem jsou prodejci zboží, zpracovatelé i některé obce.
»Bohužel na straně sběrných systémů i samotných firem, které ekologickou likvidaci zajišťují, vyvstává řada problémů. Spolupráce nefunguje tak, jak bychom si představovali,« zdůrazňuje například Pavla Vondrušková z řetězce Okay elektrospotřebiče. Za největší překážku označuje nedostatečné svozy vysloužilých spotřebičů z prodejen, které tam zanechali zákazníci.
 
»Normálně patříme mezi spokojené uživatele. V prosinci loňského roku ale byla bez předchozí informace uzavřena odběrná místa, na základě čehož zhruba čtrnáct dní vůbec nebyl svážen elektroodpad,« říká Stanislav Plecitý, ředitel odboru logistiky společnosti Datart.
 
Nejde ale jen o firmy. V minulosti kritizovala systém zpětného odběru elektroodpadu také mezinárodní organizace Greenpeace, která vznesla zásadní připomínky k existujícím zákonům. Jak se zdá, systém zkrátka neplní svůj účel.
 
Recykluji a zaplatím
 
»Zpočátku jsem to chápal tak, že zmíněná šestice bude zprostředkovatelem, jenž bude hledat nejekologičtější zpracovatelské technologie a vše financovat z vybíraných recyklačních poplatků, ale byl jsem okamžitě vyveden z omylu,« stěžuje si Jiří Pejčoch, majitel firmy D+P Rekont.
 
Firmy, jejíž ekologickou technologii oceňuje ministerstvo životního prostředí a k níž jezdí na exkurze zaměstnanci českých i zahraničních sběrných firem, výrobců i ministerstev.
 
Je přesvědčený, že umožňuje nejdokonalejší zpracování na trhu. V českých poměrech ale bohužel nemá šanci. Dominantní kolektivní systémy diktují podmínky, které jsou téměř likvidační.
 
»Dostal jsem do rukou naprosto neadekvátní smlouvu, v které jsem byl de facto zbaven svéprávnosti, co se týče podnikání. Stali jsme se v podstatě jejich otrokem, který pracuje jen za stravu. Museli jsme jim dát naše know-how, všechna data o naší výtěžnosti, o našich odběratelích i o našich finančních tocích,« vysvětluje situaci Pejčoch.
 
Smlouva na letošní rok navíc cenu za zpracování odpadu indexuje na základě aktuálního vývoje cen železných a neželezných kovů. Čím by byly kovy dražší, tím méně peněz by zpracovatelé dostávali. »K této změně nás vedly prudké výkyvy obchodních cen recyklovaných surovin. Indexové ceny přinášejí oběma stranám více transparentnosti a jistoty. Zpracovatelům zaručují, že jejich náklady budou vždy pokryty. Naopak Elektrowin má možnost snížit výdaje za zpracování, když výkupní ceny materiálů výrazně narostou,« vysvětluje ředitel Tvrzník.
Pejčocha ovšem smlouva vedla k závěru, že v případě růstu cen na předkrizovou úroveň by nakonec musel ještě kolektivnímu systému za zpracování odpadu doplácet.
 
Vzácné odpadky
 
Přesto do loňska podobné smlouvy podepisoval. Proč? Jednoduše neměl na výběr. Vyhláška ministerstva životního prostředí sice na papíře umožňuje individuální dohody výrobců přímo se zpracovateli odpadu, ve skutečnosti to není možné. Legislativa totiž u individuálních smluv vyžaduje takzvané »pojištění proti neschopnosti platit recyklační poplatky«. Zdá-li se vám takový výraz příliš kostrbatý, pak nejste sami. Zvláštní připadá i samotným pojišťovnám. Takový produkt totiž žádná z nich neposkytuje. Bez dohody s dominantními systémy jsou zpracovatelé nahraní. Mohou sice odpad sbírat sami - například od obcí či jednotlivců -, nemají však žádnou šanci urvat část z recyklačních poplatků.
 
Ale i to se jim chystají zákonodárci zatrhnout. Ministerstvo životního prostředí totiž připravuje nový komplexní zákon o odpadech, který je nyní v režimu připomínkového řízení. Navrhuje v něm mimo jiné ustanovení, že elektroodpad musí procházet jedině skrz kolektivní systém. Bez něj by byl jakýkoliv sběr elektroodpadu de facto nezákonný. Monopolní postavení těchto zprostředkovatelů by tak dostalo jiný rozměr.
 
Brusel-Nebrusel
 
»Ministerstvo je toho názoru, že termín monopol není zcela na místě. Kolektivní systém má být vytvořený výrobci a jeho primárním cílem by mělo být zajištění povinnosti výrobců postarat se o vysloužilé zboží, a to ve světle tržního prostředí zpracování odpadů a platné legislativy,« říká Petra Roubíčková, mluvčí ministerstva životního prostředí.
 
Jak vysvětluje, ministerstvo chce hlavně zvýšit průhlednost celého procesu a získat bič na vymáhání povinností kolektivních systémů. Na otázku, proč se zároveň urputně snaží posílit jejich pravomoci, ovšem nedokáže uspokojivě odpovědět. Nový zákon by přitom měl drastické dopady na malé zpracovatelské firmy, jako je právě D+P Rekont.
 
»Prostě bychom nemohli odpad sbírat sami. Tím bychom byli zcela odříznuti od působení na trhu. A ti výrobci či obce, kteří by nám posílali vysloužilé spotřebiče, by také porušovali zákon. To by nás položilo do roka. Navíc to jde přímo proti evropské směrnici,« zdůrazňuje Pejčoch. S tím ale resort životního prostředí nesouhlasí a naopak namítá, že paragrafy jsou v souladu s bruselskými normami. Návrh nového odpadového zákona má být předložen vládě letos na podzim. Ještě je tedy čas jednotlivá ustanovení upravit. Nelíbí se totiž třeba ani asociacím výrobců. »Pokud zavádí, že materiál může jít jen přes kolektivní systémy, tak to vnímám jako nebezpečné. Jakýkoliv monopol je hrubě nebezpečný. Musí být volnost, ať mají výrobci i zpracovatelé širší možnosti a funguje normální soutěž,« namítá například Pavel Prior. Předkládá tak i stanovisko Svazu průmyslu a dopravy jakožto člen jeho představenstva.
 
Afrika, země zaslíbená
 
Zůstává však otázkou, proč se ministerstvo životního prostředí k přípravě zákona vůbec odhodlalo. Novou legislativu totiž v současnosti připravuje Evropská unie. Podle některých ohlasů evropským zákonodárcům došlo, že současný stav není ideální a v některých případech (jako například v českém) nahrává vzniku netransparentních obchodů.
 
Nový směr Evropské unie se ale vůbec nelíbí těm, které se chystá klepnout přes prsty - monopolním kolektivním systémům. Ty zároveň, jak jinak, silně podporují iniciativu ministerstva. Například sběrná firma Asekol, která na toto téma dokonce uspořádala konferenci. »Účastníci diskuse vyjádřili očekávání, že úprava směrnic zajistí garanci, že veškerý elektroodpad bude napříště procházet jen kolektivními systémy,« píše se na webu Asekolu. Svůj názor podporuje tím, že jen kolektivní systémy mohou zabránit vyvážení odpadů do třetích zemí. Pravdou je, že fenomén černého vývozu do zahraničí trápí celou Evropu. Není ale jasné, jak přesně by existence těchto firem měla lidstvo od takových neduhů spasit. »V současnosti nemáte žádnou jistotu, co se s elektroodpady stane, protože nevíte, co s ním kolektivní systém udělá. Existuje tu riziko, že odpady skončí nakonec někde v Africe,« říká Jan Friedinger z organizace Greenpeace. Upozorňuje, že nejsou žádné důkazy o tom, že by se v Česku něco takového odehrávalo. Podle studie Greenpeace však v celé Evropě mizí neznámo kam 70 procent elektroodpadu.
 
Padesát mega pokuty
 
Aby zmatků okolo legislativy nebylo málo, souběžně s ministerstvem se připravuje ještě jedna zákonná úprava, tentokrát v parlamentu. Přišli s ní čtyři poslanci z výboru pro životní prostředí. Část firem na trhu ji opět považuje za likvidační pro další fungování a protentokrát se proti ní ohrazují i menší kolektivní systémy.
»Jedná se o účelovou opakovanou snahu prosadit monopol na financování historických elektrozařízení, což je nejen v rozporu s praxí v rámci celé EU, ale i se všemi návrhy předkládanými ministerstvem životního prostředí,« říká David Beneš, ředitel společnosti Rema Systém. Stejně jako mnohým jiným mu přijde podezřelé, že novela zavádí likvidační pokuty ve výši až 50 milionů korun pro »nesprávné systémy«, a to již za nabízení smlouvy.
»Cíl je více než jasný - vytvořit půdu pro ovládnutí trhu s elektroodpadem jedním nebo maximálně dvěma největšími provozovateli sběrných firem za předpokladu naprostého vyloučení veškerých alternativních způsobů plnění povinností výrobců elektrozařízení,« notuje si s ostatními Jiří Pejčoch.
 
I tentokrát ti silnější za úpravami zákona stojí. »Současná úprava umožňuje některým provozovatelům neprůhledné a neefektivní jednání. Zpřesnění zákona a sankce, které novela zavede, mohou účinně bránit fiktivnímu sběru a provozování kolektivního systému za účelem zisku,« tvrdí Michal Mazal z dozorčí rady Asekolu a šéf Asociace spotřební elektroniky.
 
Oranžoví a modří ve shodě
 
A kdo konkrétně za novotami stojí? Tentokrát šly ideové půtky stranou a novelu zákona o odpadech předkládají společně dva modří (František Dědič a Ladislav Libý) a dva oranžoví (Robin Böhnisch a Pavel Vanoušek) poslanci. Zákon přitom vzniká za podivných okolností. Poslanci se ho pokoušejí prosadit ve zrychleném řízení již v prvním čtení. »Chtěl bych rovné podmínky pro všechny. Novela vznikla na základě konzultací s ministerstvem životního prostředí. Pokud se ukáže, že je třeba ji přepracovat, tak klidně počká. Do voleb se stejně asi projednávat nebude,« mírní náhle spěch jeden z autorů zákona František Dědič. Podobně se vyjadřuje i jeho opoziční kolega Pavel Vanoušek.
 
Navzdory jejich tvrzení se ale novelku, jež plánuje sběr každé skupiny historického odpadu přidělit pouze jednomu kolektivnímu systému, podařilo prosadit na pořad březnové schůze poslanecké sněmovny. Není to první pokus o monopolizaci trhu. Podobná bitka o změnu zákona se odehrála již před třemi roky. Tehdy se podařilo odpůrcům zákona zvítězit. Jak ale dopadne letošní boj, není zatím vůbec jisté.
(Viz též komentář.)
Marcela Alföldi Šperkerová
Tomáš Plhoň
 
Trh s elektroodpadem
- Povinnost recyklovat elektroodpad byla v ČR zavedena z vůle EU v roce 2005.
- V tomtéž roce vzniklo šest kolektivních systémů.
- Bylo rozhodnuto, že výrobky, které se na trh dostaly do srpna 2005, jsou považovány za historické.
- Ministerstvo životního prostředí svou vyhláškou rozdělilo elektrospotřebiče do deseti kategorií a správu historického odpadu monopolně přidělilo vždy jednomu kolektivnímu systému.
- Monopol má trvat do roku 2013.
- Tato rozhodnutí byla napadena několika žalobami společnostmi Rema Systém a Retela. Spory se táhnou dosud.
- O nový elektroodpad či vysloužilé spotřebiče z komerční sféry se může starat jakýkoliv člen šestice, který získá ministerskou licenci.
 
Kolektivní systémy
Šestice firem, které byly založeny výrobci či dovozci elektrospotřebičů. Jejich úkolem je organizovat ekologickou recyklaci odpadu.
Asekol 
- Spravuje sběr historického odpadu v těchto skupinách: IT a telekomunikační zařízení, černá spotřební elektronika, elektrické hračky a vybavení pro sport a volný čas.
- V roce 2008 sebral téměř třináct tisíc tun elektrozařízení.
Ekolamp 
- Spravuje sběr historického odpadu ve skupině osvětlovacích zařízení.
- V roce 2008 sebral bezmála 750 tun odpadu.
Elektrowin 
- Spravuje sběr historického odpadu v těchto skupinách: velká bílá technika, malé domácí spotřebiče, elektrické a elektronické nástroje.
- V roce 2008 sebral 21 300 tun vysloužilých elektrozařízení.
OFO - recycling 
- Nemá přidělenu ani jednu skupinu historického odpadu. Recykluje jen nový odpad.
- V roce 2008 sebral celkem 90 tun odpadu.
Rema Systém 
- Spravuje sběr historického odpadu ve skupině lékařských přístrojů.
- V roce 2008 sebral 5600 tun odpadu.
Retela 
- Spravuje sběr historického odpadu ve skupině monitorovacích a kontrolních přístrojů.
- V roce 2008 sebrala skoro 3800 tun odpadu.
Zdroj: Ministerstvo životního prostředí
 
Evropská unie zpracovala směrnici zavádějící pravidla pro ekologickou likvidaci elektroodpadů. Češi si ji vyložili po svém.
Zůstává otázkou, proč se ministerstvo životního prostředí k přípravě nového zákona o odpadech vůbec odhodlalo.
Autor/ři: Marcela Alföldi Šperkerová, Tomáš Plhoň
 (přečteno 4090x)
 
Více na: http://ekonom.ihned.cz/c1-41205590-krvava-bitva-o-odpadky