Popis současného systému nakládání s elektroodpady

19.07.2013 21:59

Na základě vyhlášky č. 352/2005 o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi (vyhláška o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady) působí v ČR následující provozovatelé kolektivních systémů zpětného odběru elektrozařízení:

ELEKTROWIN
 
§   Disponuje monopolním oprávněním k financování nakládání s historickými elektrozařízeními ve skupinách: chladicí zařízení, ostatní velké domácí spotřebiče, malé domácí spotřebiče, elektrické a elektronické nástroje.
 
§  Jeho podíl na trhu činí přibližně 49% (vztaženo k váhovému objemu veškerých sbíraných elektrozařízení).
 
 
ASEKOL
 
§  Disponuje monopolním oprávněním k financování nakládání s historickými elektrozařízeními ve skupinách: IT a telekomunikační zařízení (od roku 2011 se o tuto skupinu dělí s provozovatelem REMA SYSTÉM), černá spotřební elektronika, elektrické hračky a vybavení pro sport a volný čas.
 
§  Jeho podíl na trhu činí přibližně 30% (vztaženo k váhovému objemu veškerých sbíraných elektrozařízení).
 
REMA SYSTÉM
 
§  Disponuje monopolním oprávněním k financování nakládání s historickými elektrozařízeními ve skupině lékařských přístrojů a od roku 2011 na základě soudního rozhodnutí a následné změny vyhlášky smí nakládat také s historickými elektrozařízeními ve skupině IT a telekomunikačních zařízení, o kterou se dělí s provozovatelem kolektivního systému  ASEKOL.
 
§  Jeho podíl na trhu činí přibližně 11% (vztaženo k váhovému objemu veškerých sbíraných elektrozařízení).
 
 
RETELA
 
§  Disponuje monopolním oprávněním k financování nakládání s historickými elektrozařízeními ve skupině monitorovacích a kontrolních přístrojů.
 
§  Jeho podíl na trhu činí přibližně 8 % (vztaženo k váhovému objemu veškerých sbíraných elektrozařízení).
 
 
EKOLAMP
 
§  Disponuje monopolním oprávněním k financování nakládání s historickými elektrozařízeními ve skupině osvětlovacích zařízení.
 
§  Jeho podíl na trhu činí přibližně 1,9% (vztaženo k váhovému objemu veškerých sbíraných elektrozařízení).
 
 
OFO - RECYCLING
 
Nemá přidělenu žádnou skupinu historických elektrozařízení.
Jeho podíl na trhu činí přibližně 0,1% (vztaženo k váhovému objemu veškerých sbíraných elektrozařízení).
 
BREN
 
Byl založen teprve před několika měsíci. Nemá přidělenu žádnou skupinu historických elektrozařízení.
Jeho podíl na trhu je zatím zanedbatelný.
Provozovatelé kolektivních systémů zpětného odběru elektrozařízení využívají existující sítě obecních sběrných dvorů a sítě sběrných míst u prodejců elektrozařízení, kteří jsou povinni provádět zpětný odběr ve svých provozovnách na základě ustanovení uvedeném v dílu 8 zákona o odpadech. Se sběrnými místy uzavírají smlouvy, a to zpravidla exkluzivní, aby zabránili uzavření smlouvy na předání sebraných vysloužilých elektrozařízení konkurenčnímu provozovateli (ve smyslu nakládání s tzv. novodobými elektrozařízeními). Za předávaná elektrozařízení pro ně lukrativním sběrným místům (větší obce a města) platí mnohdy neadekvátně vysoké částky, aby vstup konkurence eliminovali, naopak sběrným místům v menších obcích nebo u prodejců elektrozařízení obvykle neplatí nic a nutí je, aby si na vlastní náklady převáželi sebraná elektrozařízení na sběrné dvory větších měst.  Náklady pak jdou na vrub občanů takové obce, což je v přímém rozporu s cíli zákona, který výslovně stanoví, že zpětný odběr vysloužilých elektrozařízení musí být pro jejich držitele bezplatný.
 
Sporným se jeví i nesmyslné zpoplatnění odběru nekompletních výrobků, což sice zákon umožňuje, avšak nekompletnost v něm není dostatečně specifikována. Za jinak neporušenou lednici s utrženým přívodním kabelem tak musí sběrné místo, resp. její držitel zaplatit až několik set korun. Diskriminace držitelů nekompletních zařízení vede k tendenci zbavovat se jich nezákonným způsobem, což vede k poškozování životního prostředí a ztrátě cenných recyklovaných surovin. Z hlediska recyklace není nekompletnost elektrozařízení zásadním způsobem významná. Zpoplatnění odběru nekompletních elektrozařízení  je z  hlediska provozovatelů kolektivních systémů zpětného odběru velmi podstatné, neboť se tímto zbavují povinnosti nakládání s nimi  financovat.
 
Provozovatelé kolektivních systémů zpětného odběru uzavírají smlouvy s dopravci, kteří pak ze sběrných míst převážejí vysloužilá elektrozařízení na provozovateli určená místa – k jejich smluvním zpracovatelům nebo na deponie, ze kterých si je zpravidla odvážejí smluvní zpracovatelé, kteří si je vysoutěžili na burzách vypisovaných některými provozovateli nebo firmy majetkově navázané na konkrétní představitele provozovatelů. Přepravní vzdálenosti bývají mnohdy nesmyslně dlouhé, vysloužilá elektrozařízení bývají často převážena na stovky kilometrů vzdálené destinace, přičemž cestou míjejí provozovny zpracovatelů, kteří disponují oprávněními k jejich recyklaci. Nezřídka bývají smluvní přepravci nuceni elektrozařízení dovézt a složit na nějaké deponii, ze které je pak za nějaký časový úsek musí vyzvednout a převézt na jinou deponii v jiné části republiky. Tato elektrozařízení mohou vystřídat několik deponií v různých krajích ČR.
 
Smluvní zpracovatelé bez majetkových vazeb na představitele provozovatelů kolektivních systémů zpětného odběru si vysloužilá elektrozařízení určená k recyklaci buď od provozovatelů kupují, nebo od nich za jejich recyklaci dostávají recyklační příspěvky, jejichž výše je nepřímo úměrná aktuálním burzovním cenám recyklovaných surovin. V současné době dosahují tyto příspěvky většinově nulových nebo záporných hodnot. Tito zpracovatelé tak musí přežívat pouze z prodeje výstupních surovin, což stěží pokrývá jejich provozní náklady. Bez dosažení zisku pak nemohou investovat do inovace svých technologií a rozvoje svých firem. Nezávislí zpracovatelé, kteří nesouhlasí s diskriminačními smluvními podmínkami provozovatelů nebo se stali konkurencí zpracovatelů s majetkovými vazbami na představitele těchto provozovatelů, jimi nejsou zásobováni vůbec. Zákon o odpadech sice zpracovatelům umožňuje přijímat vysloužilá elektrozařízení přímo od jejich držitelů, avšak bez možnosti financování (především přepravy) je pro ně tento způsob zásobování jejich technologií extrémně ztížen. Provozovatelé kolektivních systémů zpětného odběru navíc zastrašují občany demagogickým výkladem zákona, kterým se jim snaží podsunout, že předávání vysloužilých elektrozařízení přímo oprávněným zpracovatelům je nezákonné.
 
„Kvalita“ zpracování některých elektroodpadů, zejména pak chladicích zařízení v režii provozovatele kolektivního systému Elektrowin, je nechvalně známá i v zahraničí. Tisíce tun odpadních lednic na pozemcích většinou šrotařských firem, jejichž údajná recyklace je „papírově“ potvrzována zapůjčovanou mobilní zpracovnou o velikosti nákladního vozidla, představují ztrátu na druhotných surovinách v desítkách miliónů korun, přičemž jejich nekvalitní, de facto nezákonné zpracování významně poškozuje životní prostředí.
 
Přestože by provozovatelé kolektivních systémů zpětného odběru měli mít od začátku svého působení v roce 2005 na svých účtech rezervy z vybraných recyklačních poplatků a zisky z prodeje vysloužilých elektrozařízení zpracovatelům ve výši miliard Kč, vykazují každoročně ztráty v desítkách miliónů korun. Více je uvedeno v kapitole: „Financování systému nakládání s vysloužilými elektrozařízeními a elektroodpady a odhad příjmů provozovatelů kolektivních systémů v České republice“