VÝPOVĚĎ O PRAXI

15.05.2014 21:27

 

BEZ OBALU: PODNIKATEL S ELEKTROŠROTEM PROMLUVIL O PRAKTIKÁCH VELKÝCH HRÁČŮ: "ŽENOU NÁS DO KRACHU"
15.05.2013
 
V pondělí se konal v Poslanecké sněmovně seminář o elektroodpadu, na němž si majitelé drobných sběren a třídíren jednohlasně stěžovali na současný model kolektivních systémů, který na straně jedné přihrává několika vyvoleným velkým firmám stamilionové až miliardové zisky a na straně druhé přispívá k postupnému krachu či k pouhému přežívání menších firem. Jedním z majitelů chráněné dílny na likvidaci a recyklaci elektroodpadu Elektrošrot a.s. je i Ing. Josef Barta z Teplic, který se rozhodl veřejně promluvit o praktikách velkých hráčů, protože s nimi má sám neblahou zkušenost.  
 
Pane Barto, vzpomenete si na začátky podnikání v tomto oboru? Co Vás k tomu motivovalo? 
 
Využívání výpočetní a komunikační techniky i nabídka kvalitativně vyšších elektrospotřebičů a elektronických zařízení na konci minulého století byly zdrojem zvyšujícího se množství elektroodpadu. Pár jedinců, ochotných obětovat svůj čas ochraně životního prostředí na Teplicku, se rozhodlo pomoci odstraňovat především nebezpečné odpady z domácností. Největší podíl tvořily televizory, které se často povalovaly u popelnic, v lese nebo jinde v přírodě.
 
Prvním krokem byl sběr informací, několik zahraničních cest a poté nákup speciálního zařízení na dělení obrazovek ve Švýcarsku. Nikdo nám nepomohl. Následovalo zavedení systému jakosti ISO. Zpracování elektroodpadu probíhalo (i probíhá) ručně. Krátce na to instalovala naše společnost sběrné nádoby na použité baterie u prodejců.  
 
Využití materiálů z převzatých odpadů je v rozsahu 100%. Nic nekončí na skládkách, vše je předáváno k využití jako surovina pro další výrobu či zpracování. Jedná se například o plast, sklo, dřevo, kovy magnetické i nemagnetické, včetně kovů drahých.
 
V zájmu vyjít vstříc občanům, byla nabídnuta možnost předávat k recyklaci i odpady další. Jedná se například o obaly z plastů, papíru či dřeva, plasty obecně, včetně PET lahví a fólií, stroje a zařízení nejen elektro, autovraky, baterie a mnoho dalších odpadů, které jinak končily na skládkách. Veškerá činnost samozřejmě se všemi potřebnými souhlasy a povoleními.
 
V letech 2003 až 2004 se společnost účastní přípravy Plánu odpadového hospodářství Ústeckého kraje v dobré víře, že to bude přínosem pro občany. 
 
Tady došlo ke zlomu?   
 
Ano, počet zaměstnanců do té doby pomalu narůstal. Sběr elektrošrotu ale začaly následně spravovat kolektivní systémy, které zpočátku vypadaly jako dobré řešení. 
 
A v čem konkrétně Vás zklamal jejich přístup? 
 
Zklamáním byla určitě skutečnost, když společnost Asekol v návrhu smlouvy požadovala úplný přístup do všech interních dat společnosti. Po velmi ostrém jednání jsme se s představitelem Asekolu rozešli, neboť přístup ke všem interním datům naší firmy byl základní podmínkou Asekolu pro uzavření smlouvy o spolupráci. 
 
Koho jste zaměstnávali, jak vypadá vaše obchodní bilance dnes?
 
Byla dána šance těm, kteří se nemohli na trhu práce uplatnit, tedy s handicapem. V současné době pracuje ve společnosti 25 pracovníků, ale hrozí jejich propouštění s ohledem na směrování elektrického a elektronického odpadu do formy zpětného odběru. A jak končí tento „odpad“…?   
 
Již s ním není nakládáno jako s odpadem a často dochází k poškozování životního prostředí díky skladování pod širým nebem a dalším způsobům nakládání, které jinak v režimu odpadů nebyly možné. To vše ke škodě na zdraví lidí, zvířat i rostlin.
 
Příjmy společnosti jsou sotva dostačující na zajištění provozu a mzdy pracovníků. Získání příspěvků z vybíraných poplatků na likvidaci elektroodpadu od výrobců či dovozců a dále od všech spotřebitelů (občané, firmy, stát-poplatek za historický elektroodpad) je nemožné. Vybírané peníze jsou používány zcela jinde a jinak než pro účel, pro který byly vybrány – tedy pro zpracování elektroodpadu. 
 
Kolektivní systémy za přispění státu evidentně dále rostou a sílí, jaký je postoj místních samospráv? 
 
Se sílícím postavením kolektivních systémů postupně končí jednotliví zpracovatelé a často je to spojeno s propouštěním. Příkladem může být i postup pracovníků úřadu životního prostředí velkého města, které pokutovalo firmu za to, že nepředala elektroodpad v rámci zpětného odběru, ale firmě s platným souhlasem k nakládání vydaného krajským úřadem. Dotaz vznesený na MŽP ČR a UOHS nám sice dal jednoznačně za pravdu, ale praxe donucování k předávání elektroodpadů v rámci zpětného odběru je stále silnější. Kolektivní systémy uzavírají smlouvy s obcemi a městy, jejich sdruženími a dalšími institucemi, kde je zakotven závazek předávání elektroodpadu pouze kolektivním systémům. 
 
Monopolizace trhu s elektroodpady tak nabývá nepříjemných rozměrů, s dopadem nejen na peněženky občanů (i státu a firem!!!),  ale dopad je zřejmý i na zvyšování nezaměstnanosti ve všech regionech České republiky. Velmi těžce vyčíslitelné ztráty vývozem sebraného elektrošrotu do zahraničí namísto využití cenných surovin je pro českou ekonomiku rovněž velkou ztrátou.
 
Jednou z ukázek dopadu působení monopolů kolektivních systémů je například ukončení zpracování elektroodpadu v podniku Pražské služby, které jako první (společně s naší firmou) začali elektroodpad zpracovávat a instalovali ve stejné době jako my zařízení pro dělení obrazovek z TV. Byli jsem první dva v ČR. 
 
Dovolávali jste se spravedlnosti na vyšších místech? 
 
Od roku 2007 se snažíme upozornit na vážnost situace nejen MŽP ČR, MF ČR, MPO ČR, MMR ČR, ale i krajský úřad, bohužel s nulovými výsledky. Na otázku při jednání v PS ČR na sklonku roku 2012 například náměstek ministra MŽP ČR odpověděl, že připomínky zpracovatelů nejsou důvodem k jednání. MŽP ČR může (dle jeho vyjádření) jednat jen s oficiálními svazy či sdruženími. Členství v takových svazech je však pro zpracovatele hrozbou úplného zastavení dodávek elektroodpadu. To platí pro ty zpracovatele, kteří přistoupili na všechny požadavky kolektivních systémů a dostávali ke zpracování alespoň něco. Ačkoli... vlastně nedostávali. Na aukcích si museli od kolektivních systémů elektroodpad odkoupit v cenových relacích někdy i za více než 6.- Kč za 1 kg elektroodpadu. Riziko krachu, pokud by nenakoupili, bylo vysoké a poslalo by na dlažbu všechny jejich zaměstnance.
 
Někteří skončili či končí, pár jich přežívá.  Zatím!
 
Mezitím založil Asekol dceřinou společnost a za peníze výrobců a občanů postavil firmu ENVIROPOL, kde je část sebraného elektroodpadu zpracovávána. Stát jen přihlíží další gigantické monopolizaci. Kolektivní systémy na počátku neinvestovali ani korunu, zato berou od všech (stát, občané, firmy) a nikomu se nemusí zpovídat, kam peníze vybrané na základě nařízení zákona přišly. Těžko se to chápe. Stát dává peníze svých občanů soukromým firmám. Jen tak a bez kontroly!
 
 Elektroodpad je pro Vás nyní v podstatě nedostatkovým zbožím?
 
Šance na získávání elektroodpadů je mizivá a i naše společnost pro jeho nedostatek začíná hledat jiné aktivity, aby nemusela své zaměstnance propustit. Bylo by zajímavé zjistit, kde končí elektroodpad z ústeckého regionu (a nejen z něj). Při vědomí, že bude projednávána novela zákona o odpadech, jen slepý optimista věří, že snad bude zastaven „moloch“ jménem „kolektivní systémy“ a stát nastaví zákonnou normu tak, jak by měla správně vypadat, aby přinášela občanům čisté životní prostředí, chránila před znečišťováním ze sebraných odpadů - s nimiž se nenakládá jako s odpady/v režimu odpadů - a stanovila pevná pravidla pro surovinové využití, správné určení využití vybraných peněz od výrobců i občanů a zamezila znečišťování životního prostředí exhaláty z vozidel nesmyslně převážející elektroodpady přes polovinu republiky. V roce 2008 byl natočen televizí i snímek k varování před vážností situace, leč rovněž marně. 
 
Jak by měl vypadat podle Vás nový, spravedlivější zákon? 
 
Nový zákon by měl přinést pohled na odpady jako celek, nikoliv separovat určitý odpad do režimu zpětného odběru a tak jej vlastně z odpadového hospodářství vyjmout i za cenu rizika kontaminace životního prostředí a úniku nebezpečných látek do volného prostředí.
 
Peníze vybrané k odstranění odpadů musí být k tomu účelu využity a musí je spravovat stát. Jedná se o peníze patřící daňovým poplatníkům a není tedy možné jejich výběr, správu a využití svěřovat plně do rukou soukromých firem, navíc bez možnosti kontroly. Musí být vytvořen motivační program pro občany i oprávněné zpracovatele, kteří mají souhlas k nakládání s odpady a nebezpečnými odpady.
 
Stávající stav je natolik hrozivý, že každé jeho další zhoršení může způsobit nevratné škody. Odpovědnost za ně by měly nést společně a nerozdílně osoby, které tento stav dovolily anebo dovolí. Mám na mysli odpovědnost osobní a to trestní i majetkovou! Bez výjimek.
 
 Změna zákona podle logiky a účelnosti přinese:
 
-       práci v současné době nezaměstnaným lidem
-       zachování pracovních míst u zpracovatelů před krachem, z důvodu chybějícího elektroodpadu ke zpracování
-       zastaví likvidaci stávajících zpracovatelů
-       ušetří peníze za drahé dovážené suroviny
-       zastaví korupční a protizákonné jednání zájmových skupin
-       zvýší čistotu obcí, měst a přírody
-       nastaví funkční zpracovatelský trh s důrazem na bezpečnost a ochranu zdraví 
 
Zdroj: http://vitbarta.cz/proti-kolektivnim-systemum/1587-bez-obalu-podnikatel-s-elektrosrotem-promluvil-o-praktikach-velkych-hracu-zenou-nas-do-krachu.htm#.UtL12kazmRl